Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třímetrový Suchoj Su-26 MX Honda

28. 10. 2015

Třímetrový Suchoj Su-26 MX  Honda

Zbyněk Tomšů ml.

 Jsme modeláři, můj otec a já, kteří stavějí své modely, jak se říká od „prkýnek“. Na konci stavby pak s čistým svědomím můžeme říci, že každý námi postavený model je ori­ginál. Nestavíme letadla vyloženě s vlastnostmi 3D akrobatů, ale sna­žíme se postavit polomakety, které svým vzhledem i letovým proje­vem připomenou své „dospělé“ vzory.

  Se svým taťkou – skvělým mo­delářem – stavím modely již mno­ho let. To, že jsem se stal modelá­řem, je jeho zásluhou. Provedl mě mými prvními krůčky v tomto krásném koníčku, na což stále rád vzpomínám, a jsem velmi rád, že mě k modelařině přivedl. Postu­pem času nám rukama prošlo mnoho různých modelů, dnes čte­náře časopisu RC revue blíže se­známím s akrobatickým speciá­lem Suchoj Su-26, jehož poloma­kety jsme postupně postavili ve třech velikostech.

Vše začalo v roce 2008, kdy jsme se pustili do stavby prvního z řady Suchojů. První z naší rodi­ny „Sůček“ má rozpětí 1 320 mm a je poháněn motorem  MVVS 15 GFS ABC RC se žhavicí svíčkou. Stav­bu této „malé“ polomakety jsme popsali na stránkách RC revue 2/2009. Po jedné sezoně odlétané s tímto modelem jsem si docela zvykl na jeho pěkné letové vlast­nosti a klidné chování v různých obratech.

  Postupem času jsme se s taťkou však chtěli pustit do stavby něčeho většího a na benzinový motor. Po chvilce rozhodování padla naše volba opět na stejnou před­lohu a i ve stejném zbarvení. Vznikla tak opět polomaketa Suchoje Su-26, tentokrát o něco větší – o rozpětí 2 200 mm. K jejímu pohonu jsme vybrali skvělý benzinový motor MVVS 80 IRS SP. V roce 2012 byl model úspěšně zalétán. Musel jsem si u něj zvyknout na trochu jiné le­tové vlastnosti, dané velikostí mo­delu. Projevila se větší setrvačnost, ale celkově se jeho chování ve vzduchu oproti menšímu Suchoji zlepšilo. Měli jsme i respekt z vět­šího benzinového motoru a jeho na­stavování. Musím však napsat, že jakékoliv obavy byly zbytečné, motor šlape jako hodinky. Tento model nás mnohému naučil a létání s ním je jedna radost. Nelze s ním sice zalétat vyloženě 3D akrobacii, ale klasické obryty jsou nádherné. Větší Suchoj také není náchylný na poryvy větru a jeho letový pro­jev se více přiblížil skutečnému le­tadlu.

  Ke konci letové sezony roku 2012 jsem začal přemýšlet o stavbě dalšího modelu. Při dlouhém zva­žování, jaký model vůbec postavit, jsme se taťkou rozhodli podstoupit pro nás tu největší výzvu a zkon­struovat a postavit plně akrobatický model o třímetrovém rozpětí. Dlou­ho jsme přemýšleli nad vhodnou předlohu, nicméně já se stále více klonil ke svému oblíbenémů „Sůč­ku“ a snažil se tudíž taťku ke stavbě velkého Suchoje přesvědčit. Důvod byl jednoduchý – letové vlastnosti jsem už znal z předešlých poloma­ket dvou velikostí a tajně doufal, že větší Suchoj bude opět lepší.

  Taťka se naštěstí po několika našich dlou­hých debatách nechal „ukecat“. Uvažoval totiž původně nad jiným modelem, protože se mu nechtělo potřetí stavět svým způsobem stej­ný model. Nezbylo mu však nako­nec – k mé radosti – nic jiného, než upravit stávající plány modelu Su-26 na velikost 3 m a mohli jsme za­čít. Táta proseděl nad výkresy mnoho večerů. Konstrukci různě upravoval a vše zvětšil do požado­vaného měřítka. Některé přepážky a různé výztuhy přibyly, naopak se ztenčily téměř všechny potahy dra­ku. Zaměřil se na maximální odleh­čení dílů a vlastně i celého modelu. Změnily se i použité materiály – smrk a dural nahradily uhlíkové kompozity.

Po vytisknutí výkresů se sesta­vami trupu a křídla nás malinko překvapila velikost modelu a přišly i rozpaky, kde budeme takového „drobečka“ vůbec sta­vět. Já se však už odradit nenechal a šli jsme do toho. 
  
 Od firmy HVP modell jsme objednali broušená prkénka balzy, dál jsme sehnali leteckou překliž­ku potřebných tlouštěk – tabule o rozměrech 2 500 x x 2 000 mm – a stavba mohla začít. Zahájil jsem ji překreslováním že­ber ocasních ploch na desky překli­žek. Žebra jsme pak ručně vyřezá­vali lupenkovou pilkou a následně dobrušovali do přesných tvarů. Stejným způsobem jsme zhotovili i žebra křídla a přepážky trupu.

  Sestavování modelu jsme zahá­jili u ocasních ploch, jež jsme – stejně jako posléze zbytek modelu – lepili dvousložkovou pryskyřicí Epoxy 1200. Stabilizátor je kon­strukční s překližkovým středovým nosníkem. K nosníku jsou připev­něna lože serv. Poloviny výškovky jsou konstrukční s výztu­hami pro závěsy a ovlá­dací páky. Vodorovná ocasní plocha není dělená a stabilizátor prochází trupem. Svislá ocasní plocha je stavěna stejným způsobem s důrazem na minimální hmotnost směrového kormidla. 

  Křídlo je konstrukční a sestavovali jsme je na velké rovné desce. Překližková žebra jsou lepena na smrkové lišty a na pásky uhlíku. U ko­řene křídla je vlepena kapsa pro uhlíkové pouz­dro pro uhlíkovou trubku o vnějším průměru 45 mm a délce 1 000 mm, spojující poloviny křídla s trupem. Stejnou trubku používá firma Krill mo­del pro své třímetrové ak­robaty a není problém ji proto zakoupit jako ná­hradní díl. Hotová kostra křídla je potažena pře­dem vybroušeným tuhým potahem z lehké balzy tloušťky 2 mm.

   Trup je rovněž kon­strukční. Přepážky jsou vyřezány z překližky, ně­které méně namáhané z balzy. Nosný základ trupu tvoří příhradová konstrukce k níž jsou při­lepeny tvarové polopře­pážky, na něž je přilepen tuhý potah z balzy. Ma­linko nás jen pozlobil přechod mezi trupem a křídlem, u něhož jsme chtěli docílit co největší shody s předlohou.

    Na celý na čisto vy­broušený model je přila­kován potahový papír, jenž je následovně lako­ván několika vrstvami la­ku – prostě stará, klasic­ká modelařina. Po vy­schnutí laku jsme začali model připravovat na vrchní nástřik barvami. Nejprve jsme letadlo na­stříkali základní barvou a celý povrch pečlivě vy­brousili „pod vodou“. Barevný „kabát“ letadla byl vcelku jasný – opět jsme zvolili červený stroj s bílými nápisy Honda. Všechny nápisy jsou na model nastříkány bar­vou stříkací pistolí přes šablony. Šablony jsme vyřezali podle fotografií skutečného Suchoje, stejně ja­ko u před­chozích menších modelů ručně skalpelem a nůžkami. Chtěli jsme si s tím náležitě vyhrát a udělat vše podle své­ho.

  Model byl k dokončení připra­ven v říjnu roku 2013. Na českém trhu jsme však nebyli schopni se­hnat otočné závěsy, které by byly pro naše účely vyhovující. Po chvilce laborování jsme zhotovili své vlastní, dostatečně pevné závě­sy. Upravovali jsme i podvozková kola. Pneumatiky pocházejí od fir­my NoNa Air, ale disky kol jsme nahradili vlastními, vysoustružený­mi z duralu.

Přes zimu jsme do modelu instalo­vali vybavení. Model je řízen vysílačem Futaba T10CG. V mo­delu jsou dva nezávislé okruhy ří­zení – to zajišťuje jednotka Power­Box Royal; je zde použit jeden při­jímač Futaba FASST R6008HS a jeden Futaba FASST R6014HS. Palubní elektroniku napájejí dva 2s Li-pol akumulátory Hyperion 3 300 mAh / 35 C G3 VX, zapalová­ní motoru napájí jeden 3s Li-pol akumulátor Hyperion 1 800 mAh / / 35 C G3 VX. V modelu je nainsta­lováno celkem šest­náct serv – čtrnáct je ty­pu Hitec HS-7955 TG (6x křídlo, 4x výškov­ka, 4x směrovka) a dvě serva jsou Hitec HS-5625 MG (plyn + automatické ovládání sytiče). Pro vypínání mo­toru je použitý elektronický vypí­nač Spark Switch 12 V od firmy Po­werBox Systems. 

 Pohon modelu obstarává špičko­vý dvouválcový benzinový motor MVVS 175 NP. Tento motor nám brněnská firma MVVS – po dohodě s jejím ředitelem Tomášem Kotrba­tým – zapůjčila k testování v tomto novém modelu. Motory této značky – od detonačních přes žhavicí po benzínové – ostatně používáme v modelech již mnoho let, a to k na­ší naprosté spokojenosti. Pro motor jsme zvolili uhlíkovou dvoulistou vrtuli Mejzlik Modellbau 32/10.
V modelu jsou instalované dvě nádrže, každá o objemu jeden litr. Jedna je na benzin a druhá pro kou­řicí směs – v modelu je vestavěné kouřové čerpadlo PowerBox Smo­ke Pump pro zvýraznění letu kou­řovou stopou.

  Překryt kabiny modelu je za tep­la vylisován z durofolu; pod pře­krytem je umístěna figura pilota, kterou vytvořil pan Kaplan. Oslovi­li jsme jej napřed s dotazem, zdali byl schopen a ochoten vytvořit fi­guru pilota v dané velikosti. Ochot­ně souhlasil a požadoval jen zaslání mých portrétních fotografií, podle nichž vymodeloval opravdu nád­hernou figuru pilota, dokonce „ob­lečeného“ do továrního trika MVVS.

  Zálet modelu se uskutečnil v lé­tě roku 2014. Úplné dokončení a nastavení modelu malinko zdrže­la má maturita na SPŠ strojní. Do­padla dobře, takže jsem se pak mo­hl plně věnovat dokončení modelu. Proběhly poslední kontroly, posled­ní přeměření a nastavení modelu. Tím bylo vše připraveno k prvnímu letu a mohli jsme vyrazit na letiště. Tam na nás čekalo pěkné počasí s příjemnou letní teplotou a slabý vítr vanoucí přímo ve směru dráhy.

  S modelem jsem naroloval na dráhu letiště, vyzkoušel naposledy motor a pak přidal plyn na maxi­mum. Model se rozjel, začal jsem začal pomalinku přitahovat, po pár metrech Suchoj nabral potřebnou rychlost a odlepil se od země. Zato­čil jsem velkou pravou zatáčku, srovnal do přímého letu a začal jsem model postupně „ladit“. Začal jsem s trimováním výškovky a u ní jsem s nastavováním vlastně také skončil – stačilo pouze na trimu dvakrát od­tlačit a trimování modelu bylo hoto­vé! Následovalo pár průletů a obratů k seznámení se s vlastnostmi mode­lu, několik průletů v různých rych­lostech, ve výšce vyzkoušení mini­málky, a zhruba po osmi minutách letu následovalo opatrné přistání. Nálet v mírné zatáčce, následné vy­rovnání a lehké dotažení na letovou plochu – model krásně a pomalu při­stál na tři body. Zhasl jsem motor a začal jsem si postupně uvědomo­vat, že mám model v pořádku na ze­mi.

  Všechna nervozita ze mě spadla. Je to nepopsatelný pocit vidět a řídit ve vzduchu takový model. Po přistá­ní jsem si navíc uvědomil i ten ne­skutečný počet hodin odpracova­ných v dílně na tomto modelu. Tať­ka během prvního letu dokonce vů­bec nemluvil a po přistání stres a nervozitu dlouho rozdýchával.

  Po přistání jsme celé letadlo zkontrolovali, vše bylo v pořádku. Já si pak ve vysílači doladil veli­kosti výchylek kormidel, aby obra­ty odpovídaly mým představám, a absolvoval ještě další tři vydařené lety. Pocit, který jsme měli, když jsme odjížděli z letiště, byl nádher­ný – model zůstal nepoškozený a otec v roli mechanika první lety ta­ké přežil. Konečně jsme si mohli ří­ci, že ty stovky hodin strávené v dílně nebyly zbytečné.

  Při záletu jsme na modelu nemě­li nasazený motorový kryt, kvůli lepšímu chlazení motoru. Po usku­tečnění zhruba deseti letů jsme kryt nasadili a já musel model trochu doladit. Model je s motorovým kry­tem mnohem obratnější a rychlejší kvůli lepšímu obtékání vzduchu okolo modelu.
Po absolvování dal­ších osmi letů jsme Suchoj poprvé v letu představili modelářské veřej­nosti na modelářském letišti Czech Heaven v Budkovicích během akce MVVS Cup 2014.

  Letové vlastnosti této poloma­kety Suchoj Su-26 hodnotím velice kladně a jsem zvědavý, co všechno časem dokážu s tímto strojem zalé­tat. Pomalu se teď ohlížím po no­vém vysílači, protože stávající mi slouží již řadu let a chtěl bych do budoucna vyzkoušet něco nové­ho. Na stavbu dalšího modelu se zatím nechystám a taťku bych k ní asi teď také nepřesvědčil.
Říká, že má od modelaření na chvíli volno.

  Kdyby mi někdo před pár léty řekl, že postupem času budou u nás doma zaparkované tři modely jed­noho letadla v různých velikostech a ve stejném zbarvení, asi bych se tomu zasmál. V tomto okamžiku ale mohu říct, že jsem za „sbírku“ takovýchto strojů opravdu rád a že jsem si splnil další velký modelář­ský sen. Doufám, že se brzy uvidí­me na některé z příštích modelář­ských akcí.


Technické parametry modelu: Rozpětí: 3007 mm
                                             Délka: 2540 mm
                                             Hmotnost: 19,5 Kg
                                             Motor: MVVS 175 NP

 

        Foto k článku: autor a Radek Kilián                                    
                                                                                 

01.jpg

02.jpg

03.jpg

04.jpg

05.jpg

06.jpg

07.jpg

08.jpg

09.jpg

10.jpg

11.jpg

12.jpg

13.jpg

14.jpg

17.jpg

19.jpg

20.jpg

21.jpg

22.jpg

25.jpg

26.jpg

27.jpg

28.jpg

29.jpg

dsc03558.jpg